Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Dřeň ledvin (lat. medulla renalis) je vnitřní, tmavší část ledvinného parenchymu, která je uspořádána do tzv. ledvinných pyramid. V dřeni ledvin se nacházejí zejména sběrací kanálky (součásti nefronů), které odvádějí vznikající moč do ledvinných kalichů. Obrázek: Struktura nefronu – schematický nákres. (Zdroj: Schematische Darstellung des Nephrons, Fabienne Reh, DocCheck, by BioRender.com (2023); převzato z https://app.biorender.com/biorender-templates; licencováno pod CC BY-NC-SA 3.0.) Viz také ledviny, kůra ledvin.

Dřeňová dutina (lat. cavitas medullaris) je přirozeně se vyskytující dutina ve středové části kosti. V dřeňové dutině je uložena červená kostní dřeň a/nebo žlutá kostní dřeň. V případě dlouhých kostí se dřeňová dutina nachází v oblasti diafýzy. Viz také kostní dřeň, dřeňová dutina zubu.

Dřeňová dutina má v souvislosti s lékařstvím dva různé významy: dřeňová dutina kosti, dřeňová dutina zubu.

Dřeňová metastáza je zhoubný nádor, který se z původního (primárního) nádoru rozšířil do kostní dřeně. Viz také metastáza.

Červená kostní dřeň (lat. medulla ossium rubra) je jeden ze dvou typů kostní dřeně. V červené kostní dřeni vznikají a dozrávají všechny krevní buňky – s výjimkou lymfocytů, které v červené kostní dřeni sice vznikají, avšak dozrávají v některém z orgánů lymfatického systému, např. v lymfatických uzlinách nebo ve slezině. Červená kostní dřeň se navíc spolu s játry a slezinou podílí na odbourávání starých červených krvinek. U dětí je přítomen prakticky pouze tento typ kostní dřeně. V průběhu života nicméně červené kostní dřeně ubývá a nahrazuje ji žlutá kostní dřeň. U dospělých se červená kostní dřeň nachází už jen v několika kostech – např. v žebrech, kosti hrudní a kostech pánevních. Viz také kostní dřeň, žlutá kostní dřeň.

Žlutá kostní dřeň (lat. medulla ossium flava) je jeden ze dvou typů kostní dřeně. Žlutá kostní dřeň slouží především jako zásobárna tuku; za určitých podmínek, například při velké ztrátě krve nebo při horečce, se však může přeměnit na červenou kostní dřeň. Žlutá kostní dřeň je někdy kvůli velkému množství tukových buněk označována rovněž jako tuková dřeň. Viz také kostní dřeň, červená kostní dřeň.

Dřeň nadledvin (lat. medulla glandulae suprarenalis) je vnitřní část nadledvin – endokrinních žláz, které shora těsně přiléhají ke každé ledvině. V dřeni nadledvin vznikají hormony dřeně nadledvin: zejména adrenalin a noradrenalin, v menší míře i dopamin. Obrázek: Struktura nadledviny a příklady uvolňovaných hormonů. (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0) Viz také nadledviny, kůra nadledvin, hormony dřeně nadledvin.

Tuková dřeň je jiný název pro žlutou kostní dřeň. Viz také tuky (lipidy).

Kostní dřeň (lat. medulla ossium) je měkká houbovitá tkáň, která se nachází uvnitř kostí. V kostní dřeni probíhá tvorba krevních buněk – tento proces je odborně označován jako hematopoéza. Kostní dřeň tvoří přibližně 4 % celkové tělesné hmotnosti (u zdravého dospělého člověka to odpovídá asi 2,6 kg). Rozlišujeme dva typy kostní dřeně: červená kostní dřeň – je zodpovědná za tvorbu červených krvinek, bílých krvinek a krevních destiček, žlutá kostní dřeň – skládá se převážně z tukových buněk. Při narození a v raném dětství je většina kostní dřeně červená. S přibývajícím věkem se stále větší část mění na žlutou. U dospělého člověka je přibližně polovina kostní dřeně červená, druhá polovina bílá. Kostní dřeň se řadí mezi tzv. primární lymfatické orgány.

Dřeňová dutina (lat. cavum dentis) je přirozeně se vyskytující dutina uvnitř každého zubu, která obsahuje zubní dřeň. Směrem ke kořeni zubu se tato dutina zužuje v kořenový kanálek. Viz také zuby, dřeňová dutina kosti.